Pasivní nebo nízkoenergetický dům?

Energeticky efektivními domy se souhrnně označují stavby, které jsou svým pojetím nenáročné na spotřebu energie. A právě podle míry  této energetické nenáročnosti se domy dále rozdělují. Obecně lze říci, že nízkoenergetický dům je velmi úsporný, ale pasivní dům ještě více. Nejúspornější variantou pasivního domu je pak energeticky nulový dům, který svou energetickou spotřebu umí doplňovat z vlastních zdrojů, kterými můžou být např. fotovoltaické panely. A lze jít ještě dál - dnes již ve světě stojí domy, které se nazývají aktivní neboli plusové domy. Jejich energetická spotřeba je velice nízká a navíc jsou vybaveny vlastními energetickými zdroji, které vyrobí víc energie, než spotřebuje dům na svůj vlastní provoz.

 

Existují také číselná kritéria pro dělení energeticky efektivních domů. Za nízkoenergetický dům se považuje takový, který ročně spotřebuje maximálně 50 kWh/m2. U pasivního domu je jeho hodnota maximální energetické spotřeby stanovena na 15 kWh/m2 ročně a kromě jiného toho pasivní dům dosáhne pomocí tzv. pasivních zisků tepelné energie, které stavba získává z venkovního slunečního záření a tepelného vyzařování spotřebičů i obyvatel uvnitř domu.

 

Tepelná izolace domu, je spolu s druhem stavebního materiálu, alfou a omegou toho, čemu říkáme energeticky efektivní dům. Oproti nízkoenergetickému domu, jsou stavební konstrukce pasivního domu charakterizovány silnější vrstvou tepelně izolační vrstvy, i přes 30 cm, a jsou zde použité jiné otvorové výplně než u nízkoenergetických domů. Jako izolace se často vybírá materiál na bázi ovčí vlny, slámy nebo jílové omítky.

 

Používané stavební materiály jsou téměř shodné pro oba typy domů a patří sem tvárnice z nepálené hlíny, plná či děrovaná cihla, bloky z cihlových kuliček, vápencopískové bloky, a v neposlední řadě také dřevo.

 

Aby dům splnil přísné energetické kritérium pasivního domu, musí být k výše zmíněné kvalitní tepelné izolaci a vhodně zvolenému stavebnímu materiálu přidáno ještě vzduchotěsné provedení obvodového pláště, řízené větrání se zpětným získáním (rekuperací) tepla, kompaktní tvar objektu, jižní orientace té strany budovy, kde je nejvíce oken a samotná okna musí zajistit vynikající izolační vlastnosti. Využití obnovitelných zdrojů energie je pak u pasivních domů samozřejmostí.

 

Rozdíl mezi nízkoenergetickým a pasivním domem se odráží i ve způsobu vytápění. Oproti nízkoenergetickým domům, v pasivním domě vůbec nenajdete klasickou otopnou soustavu s radiátory. I v mrazivých dnech s inverzí postačí pasivnímu domu s rekuperačním větráním dopravit malé množství teplého vzduchu drobnými tryskami pod stropem v obytných místnostech. Menší místnosti včetně toalet mají zpravidla tak malé tepelné ztráty, že instalace vytápění v nich postrádá smysl. Na druhou stranu v nízkoenergetickém domě nemusí být teplovzdušné rekuperační vytápění už výhodné. Vzhledem ke své energetické povaze zde musí  být dopravované množství vzduchu daleko vyšší než v pasivním domě, což může způsobovat hluk.

 

Kvalitní návrh pasivního domu pomocí software určeného pro navrhování a optimalizaci pasivních domů musí ruku v ruce probíhat se zhodnocením místních klimatických podmínek. Nesprávnou pozicí navrženého pasivního domu může vzrůst spotřeba tepla na vytápění až na dvojnásobek, tedy na téměř na 30kWh/m2 za rok, čímž se z návrhu pasivního domu stane dům nízkoenergetický. Navrhnout kvalitní pasivní dům není jednoduchá záležitost, oproti tomu nízkoenergetický dům může být bez problémů typový dům na klíč a dosáhnout nízkoenergetického standardu ale lze i rekonstrukcí staršího domu, což u pasivního domu lze jen výjimečně a pouze při mimořádně příznivých podmínkách.